Sluneční soustava
Akrece zrníček prašné mlhoviny
V nespočetných galaxiích, vesmírných ostrovech, září hvězdy. Prostor mezi nimi je vyplněn mezihvězdným plynem, nespotřebovanou hmotou při tvorbě hvězd, mlhovinami, zbytky po výbuších supernov, obrovskými mračny prachu a mnoha jinými objekty. Zhruba před 4.6 miliardami let v Galaxii - teď ji říkáme Mléčná dráha k níž patří i naše sluneční soustava -, se začalo vlastní gravitací - akrecí - smršťovat mračno prachu. Bylo veliké, v průměru asi jeden světelný rok. Houstlo, začalo se roztáčet, dosáhlo kritické teploty a hustoty, zažehla se v něm termonukleární reakce, a byla tu nová, mladá hvězda, naše Slunce. Část nespotřebovaného hvězdného prachu, obsahujícího skoro všechny prvky, si mladé Slunce přitáhlo k sobě, vytvořilo z něj rotující protoplanetární disk, a lehčí zbytky odfouklo silným zářením ze svého okolí daleko, až za okraj disku. Dnes je tento vzácný materiál ukryt na periferii současné Sluneční soustavy v Kuiperově pásu a Oortově oblaku z něhož se občas dostává ke slunci v podobě komet. V rotujícím disku se částice shlukují do větších celků a narůstají až do podoby planetesimálů - již skutečných předchůdců planet.
Nové světy
Srážením planetesimál a ostatních kompaktních zbytků po předcházející akreci (gravitační nabalování hmoty), vyrostlo u našeho Slunce osm planet se svými souputníky - měsíci - , trpasličí planety a planetky, Lehčí prvky se uplatnily při tvorbě velkých planet - Jupitera, Saturnu, Uranu a Neptuna - a ty s obsahem prvků těžších - Merkur, Venuše, Země a Mars - /planety terestrické/, zůstaly Slunci blíž. Všechny ty nové planety byly mohutně bombardovány zbylým kosmickým smetím, které bylo nakonec zahnáno do gravitační pasti mezi Marsem a Jupiterem, do pásma asteroidů. Občas odtamtud nějaký balvan unikne, a při své cestě ke Slunci, které ho přitahuje, může ohrožovat Zemi. Po velkém kosmickém bombardování byl povrch planet takřka v tekutém stavu, nejstarší horniny vznikaly jeho tuhnutím. Povrch planet a měsíců, které si díky silnější gravitaci udržely plynný obal - atmosféru, byl zarovnán. Ostatní, bez plynného obalu, jsou dodnes posety krátery. Celá naše Sluneční soustava je jedinečně krásná, a když se planety pohybují v okolí Zvířetníku a můžeme je pozorovat, bere nám to dech.
Použité obrazy k článku: Akad. mal. Jitka Bílá
